Dva články českého Reflexu ukazujú situáciu kúsok za českými hranicami v Chemnitzi (Karl Marx Stadt) A nielen situáciu v meste ale hlavne situaciu v nemeckých mediach, články hovoria samy za seba:
[sociallocker][/sociallocker]
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/89702/nejsme-nackove-chceme-jen-bezpecne-mesto-pro-nase-deti-vzkazuji-obyvatele-chemnitzu.html
„Nejsem nacistka! Přišla jsem kvůli mým dětem! Kvůli mým vnoučatům! Chci je chránit a chci se ve svém městě cítit jako dřív – bezpečně,“ vypráví rozzlobeně blonďatá žena s potetovanýma rukama a pearcingem v obočí.
Spolu s ní se pondělní demonstrace proti uprchlíkům a cizincům v centru Chemnitzu účastní další asi tisíce příznivců pravicově populistického hnutí Pro Chemnitz. V davu, který se od Marxova památníku rozrůstá až k okraji silnice Brückenstrasse, je vidět i přívržence Alternativy pro Německo (AfD), protiimigrační Pegidy a chuligány ze spolku Kaotic Chemnitz. Přijeli lidé z Berlína, Braniborska, Durynska, Dolního Saska.
Brutální vražda pětatřicetiletého truhláře, jež se stala během oslav 875. výročí založení města Chemnitzu, otřásla nejen Saskem, ale i celým Německem. Daniel Hillig podlehl v nemocnici ještě téhož dne bodným zraněním. Další dva lidé byli těžce zraněni. Policie zatkla dva podezřelé: dvaadvacetiletého Iráčana a třiadvacetiletého Syřana. Motiv činu není známý. Bližší okolnosti policie stále objasňuje.
K událostem v Chemnitzu řekl svůj názor i prodavač elektroniky z městské části Rosenhof: „Včera večer jsem s kamarádem na místě zavražděného položil květiny a zapálil svíčku. Lidé, buďte ostražití a nenechte se vyprovokovat,“ vzkazuje prodavač z obchodu. „Pondělní demonstrace se účastnilo 7500 demonstrantů, z toho několik se jich neumělo chovat a měli by být potrestání, ale 7460 účastníků se chovalo nenásilně. My nikoho neohrožujeme nožem ani nepronásledujeme žádného z muslimů. Z nás nemusí mít nikdo strach.“
Pod sochou Karla Marxe se během jedné hodiny shromažďuje 4500 účastníků s transparenty „Merkel muss weg“ (Merkelová musí pryč) a nechybí ani ironický slogan „Chemnitz ist weder grau noch braun“ (Chemnitz není ani šedý, ani hnědý), jenž vznikl jako popud proti mediálnímu zkompromitování Chemnitzu jako města radikálního extremismu. I proto se bouřlivým hlasem z několika stran ozývá skandování „Lügenpresse“ (Prolhaná média).
Na obrázku tisíce účastníků této největší sobotní akce se vydávají na pietní pochod, aby uctily památku Daniela Hilliga a dalších „obětí multikulturalismu“. Pochodu se účastní i několik aktivistů, kteří na sebe „oblékají“ fotografie osob zavražděných v Evropě rukou migrantů, jako je Daniel Hillig z Chemnitzu. Jeden portrét zachycuje i Češku Naďu Čižmárovou, jež zemřela roku 2016 při atentátu v Berlíně.
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/89704/bohumil-pecinka-protesty-strednich-vrstev-aneb-pani-merkelova-nezvladate-to.html
Pár kilometrů od českých hranic, v saském Chemnitzu, se odehrává příběh, jenž je možná předznamenáním evropské budoucnosti, rozhodně počátkem konce německé kancléřky. Minulý týden zde skupina Syřanů a Iráčanů napadla a pobodala tři Němce, dva leží s těžkými poraněními v nemocnici, třetí zemřel. Na první poslech tragédie, která by neměla být zneužívána k politizaci.
Politikum se z toho stalo ve chvíli, kdy mocná německá politicko-mediální mašinérie rozjela na plné obrátky schéma, jímž desetiletí úspěšně utloukala každý kritický hlas, pronesený mimo hlavní proud.
Stručně řečeno: kdo nesouhlasí s oficiální politikou praktikovanou hlavními politickými stranami a médiami, je automaticky fašista. Jde o trik, jejž evropská levice úspěšně používala už od třicátých let a který si osvojily všechny politické proudy v poválečném Německu.
Takže místo toho, aby „špičkoví“ němečtí politici přijeli do Chemnitzu zjistit, co se tam odehrává, a osobně vyjádřili pietu rodině zemřelého, pospíšily si všechny hlavní strany a média, aby odsoudily hajlování několika hlupáků na ulicích Chemnitzu a vyjádřily obavy o imigranty.
To, co se odehrávalo v Chemnitzu, byl však z 95 procent protest středních vrstev, normálních lidí, co vstávají ráno do práce, vodí děti do školy a platí daně. To, že zde jako okrajový proud vyplavali také radikálové, je něco, čemuž nejde nikde zabránit, když se odehraje tragédie podobného rozsahu.
I tak působilo vystoupení některých hooligans jako provokace na objednávku, aby politicko-mediální elity mohly bičovat „rasismem prolezlý“ národ.
Proti čemu německé střední vrstvy v Chemnitzu vlastně protestují? Vedle toho, že vyjadřují úctu mrtvému Danielu Hilligovi, má jejich vystoupení hlubší zdroj a přesah.
Nejlépe tuto atmosféru popsala ve své reportáži v MF Dnes novinářka Jana Šafaříková. „Ve čtvrtmiliónovém městě přes nejrůznější záběry německých médií z místa, které zobrazují rozzuřený dav extremistů, však není patrná zloba a touha po násilné odvetě. Je to spíš smutek, beznaděj a pocit bezmoci,“ uvádí a dodává: „Místní popisují opatření, která město v posledních letech přijalo. Obchody začaly dřív zavírat, aby prodavačky nemusely chodit městem pozdě v noci. Některé bary a restaurace v centru města zavřely zcela, pár soukromých lékařských praxí se přesunulo z centra města na okraj. Shodují se na tom, že situace se začala zhoršovat po roce 2015, a to s příchodem více než miliónu migrantů převážně z arabských a afrických zemí, kteří v Německu požádali o azyl.“
Lidé v Chemnitzu vědí, že Danielu H. už nepomohou. Jejich protest míří daleko víc proti bezpečnostní situaci, která dramaticky zhoršuje jejich běžný život. Proti tomu, že žijí jiný život, než jak ho popisuje politická třída a novináři z hlavních médií.
Jestli v Německu někdy v budoucnu ještě převládne nějaký autoritářský proud, nebude příčinou „nevyléčitelný“ sklon Němců k radikálním řešením. Daleko větší podíl na tom bude mít německý politicko-mediální komplex, jenž z předstírání a společenské likvidace oponentů udělal hlavní nástroj své politiky.
Máte pocit ze na Slovensku mainstreamové píšu otvorenejšie a pravdivejšie? Za toto sme štrngali v novembri 1989 keď sme sa dožadovali demokracie a slobody slova?